Pašijová hra o životě, smrti a slavném vzkříšení Ježíše Krista se uskutečnila 3. dubna 2007 ve 20:00 hodin v dětském areálu na sídlišti Libušín ve Žďáře nad Sázavou.

V letošním roce se organizátoři pustili do příprav dalšího ročníku pašijové hry, který můžeme považovat za jubilejní. Kdyby se uskutečnily i poslední dva ročníky, které byly kvůli nepřízni počasí nahrazeny jiným programem, byl by totiž nadcházejí ročník už desátým v pořadí. Umoudří-li se po dvou letech nevyzpytatelné jarní počasí, budou pašije odehrány 3. dubna 2007.
Živý betlém ve Žďáře zdomácněl hned v porevolučním období plném entuziasmu. Po několika letech k němu přibyla ještě pašijová hra. Jak se tehdy všechno seběhlo? Při hodnocení vánoční hry v roce 1997 přednesl myšlenku sehrát pašije na volném prostranství v přírodě otec Ervín Jansa. Nápad se ujal, a když se našlo i vhodné místo na kopečcích u Sázavy, hrálo se už následující rok. Pašijová hra o životě, smrti a slavném vzkříšení Ježíše Krista s názvem „Co se stalo s Ježíšem?“ se poprvé odehrála 7. dubna 1998. Z představení se stala tradice, která přitahuje pozornost médií a davy diváků z blízka i z daleka. Je jednou z nejnavštěvovanějších akcí ve Žďáře, která každoročně přitáhne pod kopečky tisíce diváků. Díky regionálnímu tisku a televizním zpravodajským šotům se pak o události dozvídají další tisíce lidí po celé zemi.
 „Prvotním cílem pašijových her je evangelizace. Ukázat věřícím, nevěřícím i hledajícím příběh Ježíše Nazaretského,“ říkal otec Ervín ještě v době svého působení v naší farnosti. Žďárské ztvárnění není pašijemi v pravém slova smyslu, protože jde o zobrazení delšího úseku Kristova života, včetně kázání a uzdravování. Do hry jsou diváci vtaženi burcujícím vystoupením Jana Křtitele, „pravé pašije“ začínají až událostmi kolem poslední večeře.
Příprava hodinového představení stojí hodně času i úsilí. Nic z toho by se nemohlo uskutečnit bez velkého úsilí a ochotné pomoci mnoha lidí. Hlasové nahrávky, výběr hudby, ozvučení, osvětlení, kulisy, stále dokonalejší kostýmy, nábor a dirigování více než dvou set herců. Těmi jsou především farníci obou žďárských farností, část se rekrutuje z řad studentů Biskupského gymnázia a Střední školy gastronomické Adolpha. Kolpinga (dříve SOU AK). Jen těžko by bylo možné hru realizovat bez výrazné pomoci Kolpingova díla ČR, které zabezpečuje technické a organizační záležitosti. Vedle farních poutí jsou pašije bez nadsázky jedním z vrcholů v životě žďárských farností.
Největším nepřítelem organizátorů je počasí. Kvůli němu se nemohly odehrát poslední dva ročníky, několik dalších bylo dlouho na hraně. Třeba v roce 2002 montování lešenářské konstrukce pro kulisy zdržela sněhová vánice a až v úterý padlo rozhodnutí, že se večer bude přece jen hrát.
Co se nemění?
Hrát se bude opět ve Svatém týdnu – v úterý po Květné neděli. Stejné je i místo – dětský areál na Libušíně. A stejný je i průběh. Před Květnou nedělí vyrostou na kopečcích jeruzalémské hradby, vysoké chrámové sloupořadí a dominantní Pilátův palác. Pár zkoušek, generálka, premiéra. Chybičky se při vystoupení najdou vždycky. Otec Ervín ale při hodnocení hry obvykle nezapomínal zmínit, že účinkující svoji roli čím dál víc vnitřně prožívají. „Vaše nasazení a opravdovost umocnily jejich prožitek (=událostí Kristova života), jejich prožitek byl vaším prožitkem a jejich radost byla vaší radostí,“ napsal z Lomnice zakladatel žďárských pašijí v „epištole žďárským“, ve které vyzval i ke vzpomínce na ty herce, které už Pán povolal k sobě.
I když už pořadatelé několikrát dostali nabídku na hostování a zájezdy, nepřijali ji. Popřeli by hlavní zásadu – hrát jen jednou a zadarmo. Pořádání představení s sebou nese určité náklady, ale o vybírání vstupného, byť třeba dobrovolného, se vůbec neuvažuje, protože by se to neslučovalo s hlavním smyslem pašijí. I v tom zůstávají žďárské pašije originální.

Co se chystá nového?
Ústřední roli Ježíše Nazaretského si kromě Martina Dobrovolného zahrál i salesián Pavel Pešata (v letech 1999 a 2000). Pokud bude truhlářský mistr zdravý, ke změně určitě nedojde. Je ale pravděpodobné, že letos dojde ke změnám v obsazení některých rolí v rámci snah o oživení celé hry. Všechno hlavní už je vyjádřené, proto se jen dolaďují detaily.
Už se také těšíte na ten elektrizující zážitek, kdy diváci neutuchajícím bouřlivým potleskem děkují všem účinkujícím a organizátorům? „Je naše křesťanská zodpovědnost, abychom nemysleli jen na sebe, ale byli darem pro druhé a dokázali ukázat na toho, který se pro nás narodil, zemřel a povstal k životu – na Ježíše Krista,“ napsal otec Ervín a vyzval, abychom se vrátili k prvotnímu nadšení a zápalu, se kterým jsme v roce 1998 začínali. I žďárské pašije jsou možností, jak se dobře připravit na největší křesťanské svátky a předávat Kristovo poselství.